Zemi obsadil Taliban, takže se dělo jenom to, co bylo předem očekáváno. Ani hrozba hladomoru v Afghánistánu nepředstavuje nic nového. Jedinou zajímavou zprávou je, že Tálibán oznamuje zřízení národní sebevražedné brigády.

Tím se Taliban stal dočasně zase světovou jedničkou. Představuje jedinou vládu na světě, která do oficiální armády zařadí jednotku sebevražedných blbečků.

V asiatimes.com připomenuli 14. ledna 2022, že novopečení vládci Afghánistánu propůjčují sebevražedným atentátníkům uznání a legitimitu jako součásti své národní obranné strategie.

"Brigády mučednictví budou pod kontrolou ministerstva obrany a budou použity pro zvláštní operace," uvedl mluvčí Talibanu Zabihullah Mujahid. Je to doslova humorná zpráva.

Sebevražedné mise a mučednická smrt jsou od starověku spojeny s pocitem potřebnosti až osudové nutnosti. Byla to třeba identifikace s vlastní vesnicí či rodem, protože to byly nejzákladnější organizační jednotky zajišťující integritu lidí v jeho společenství.

Zda v obraně společenství kromě ochrany komunity hrály roli nějaké náboženské iluze, to záleželo případ od případu. Neboť i útočník měl určité představy, na jejichž základě měl chuť loupit, zabíjet nebo alespoň okupovat nějaká území.

Náboženská/ideová složka sebevražedného obětování přinášející smrt protivníkovi od doby, kdy jsou k dispozici psané záznamy, byla časem stále zřejmější. Ale pojem mučednictví ("mučedník" je řecky "svědek") se stal módou až v době, kdy se začal letopočet počítat od umučeného levicového aktivisty Ježíše Krista na římském území kdesi v Palestině.

Mučedník má v monoteistických náboženstvích zásadní význam. V raném křesťanství byli apoštolové „svědky“ života Krista. Proto byli státní mocí vystaveni nebezpečí, včetně toho, že za své přesvědčení trpěli nejvyšším trestem – a tak se toto slovo začalo vztahovat na někoho, kdo by se raději nechal zabít, než aby popřel svou víru. To by také zaručilo vstup do nebe.

Boj za ochranu víry se proplétal již od starověku s politickými vizemi a kalkulacemi nejen v křesťanství. Mučednictví se stalo ústředním prvkem islámského džihádu již v 9. století: člověk znečištěný hříchy mohl podniknout džihád, aby očistil svého ducha. Mudžáhid – ten, kdo provádí džihád – je očištěn bojem i mučednickou smrtí. Právě tento druh očekávání odměn v posmrtném životě a příslibů ráje se podílí na radikalizaci hloupých lidí v islámském světě.

Sebevražedné bombardování se stalo součástí povstaleckých hnutí i moderního válčení jako signál beznaděje. Japonští piloti používali během druhé světové války sebevražednou taktiku, kdy japonští piloti kamikadze naráželi svými letadly do spojeneckých lodí.

V Německu použily jednotky Rammjäger Luftwaffe taktiku vzdušného taranu, a když Němci začali prohrávat, zazněly výzvy k misím Selbstopfer (sebeobětování).

Viet Minh použil „dobrovolníky smrti“ proti francouzské koloniální armádě v bitvě o Dien Bien Phu v březnu 1954 a celkově během války mezi vietnamskými partyzány a Francouzi v Indočíně. Jednotlivé akty sebeobětování byly zaznamenány mezi čínskými vojáky bojujícími v 30.letech 20.století proti japonské invazi, totéž se stávalo na německo – sovětské frontě od roku 1941, jednotlivé případy se objevily i na západní frontě. Jednalo se o momentální selhání psychiky vojáka, který za každou cenu chtěl zastavit či potrestat nepřítele.

Palestinští protiizraelští bojovníci a občanská válka v Libanonu odstartovali začátek současné velké vlny sebevražedných bombových útoků. Sebevražedné útoky byly shledány efektivními, protože každý sebemenší úspěšný útok byl medializován a přispěl k propagaci hnutí.

Sebevražedné atentáty se staly novým takřka masovým fenomén islámského terorismu. Z hlediska bezpečnostní prognózy jsou dobrou zprávou, protože signalizují spíše bezmoc, než vzrůstající nebezpečí terorismu. Jsou signálem, že z dlouhodobého hlediska teroristé nemají dostatečný mocenský a zbrojní potenciál, aby mohli něco zásadně změnit. Svět se nemění jednotlivými údery, ale intenzivní dlouhodobou kampaní.

Sebevražedný atentátník přijímá extrémní konfrontaci, protože nezná efektivnější způsob boje. Příliš jsme si ale zvykli vydávat sebevražedné atentáty za typický rukopis islámských teroristických komand. Útok islamistů ale nemusí být nutně sebevražedný, jak dokazuje např. situace v Madridu z 11. března 2003, kdy byly výbušniny pouze umístěny, a nosiči v klidu odešli. Nejhorší variantou útoku je precizně připravený atentát s naprostým minimem stop, které nedovolí identifikovat strůjce úderu.

Než se Tálibán dostal v roce 2021k moci, používal 20 let sebevražedné atentátníky k útokům na americké, britské a afghánské jednotky.

Po roce 2001 se sebevražedné atentáty v Afghánistánu, Pákistánu a Iráku staly běžným jevem. Dominovaly dvě formy násilí: obětí aktivovaná improvizovaná výbušná zařízení (IED) a sebevražedné bombové útoky v obydlených oblastech. Mnohé z útoků v Afghánistánu spáchaly děti, některým ve věku devíti let. Tyto děti bylo snadné radikalizovat a přesvědčit, že jejich smrt „pro věc“ z nich udělá „mučedníky“, upozornila Lily Hamourtziadou, docentka bezpečnostních studií na Birmingham City University.

Lákání dětí a mladých lidí neplatí jenom pro nábor sebevražedných atentátníků, ale i pro politické strany, i v Evropě. Některé politické strany se snaží, aby bylo volební právo přiznáno již dětem od 15 či 16 let, protože mladí lidé nejméně do 18 či spíše do 20 až 21 jsou silně náchylní uvěřit jakékoliv ptákovině, když je podána  masivně propagandistickou formou.

Před pár dny v lednu se např. v japonském tisku objevilo varování, že japonské snížení zákonného věku dospělosti z 20 na 18 let v dubnu bude mít za následek prudký nárůst počtu mladých lidí, kteří se dostanou do problémů s podvody, jako jsou víceúrovňové marketingové programy využívající kryptoměny.

Odborníci tvrdí, že lidé ve věku 18 a 19 let, kteří jsou dosud chráněni jako nezletilí, se mohou stát novými cíli podvodníků. Proto vyzvali k přijetí právních předpisů, které by zrušily smlouvy využívající nedostatek úsudku a finančních znalostí mladých lidí.

Pokud jde o terorismus a mladé lidi, v prostředí naivně uvažujících vyznavačů islámu očekávání odměn v posmrtném životě a příslibů ráje, se podílí na radikalizaci. Toho bude využito i při náboru afghánských mučednických brigád.

Takové náborové strategie budou zahrnovat jak náboženský prvek mučednictví i vojensko – politický prvek indoktrinace. Jedná se o armádní výcvik zaměřený na přípravu vojáků na zabíjení, podporu kolektivní identity a prosazování podřízenosti a poslušnosti.

Konkurent Talibanu Islámský stát má od ledna 2017 na svědomí téměř 100 útoků proti civilistům v Afghánistánu a také 250 střetů s americkými, afghánskými a pákistánskými bezpečnostními silami.

Po nezdaru vedení Islámského státu v Iráku a Sýrii se IS stále více obrací na Afghánistán. Zahájil pilně útoky proti konkurentovi – Talibanu. Pokračuje také v masových útocích proti civilistům, především na šíitskou menšinu Hazara.

Ale také Taliban používá i dnes násilí i proti civilistům. Např. nejméně 20 civilistů bylo zabito v afghánském údolí Panjshir, protože tam vládne protitalibánská opozice.

Podle zprávy Asistenční mise OSN v Afghánistánu (UNAMA) byly hlavní příčinou civilních obětí během první poloviny roku 2021 nastražené výbušniny (IED), ne sebevražední idioti. Sebevrazi budou mít podobnou roli jako americké zabijácké drony – proti vybraným cílům.

Oficiální požehnání sebevražednému praporu v oficiálním stavu armády znamená, že apokalyptické a utopické povstání Talibanu, kde náboženské tresty a odměny tvoří základ pro jednání, se zoufale chytá čehokoliv k upevnění moci.

Jsou jedinou armádou v 21. století s jednotkami kamikadze. Je to druh státního terorismu. Ale občany Afghánistánu spíše trápí to, že nemají práci ani peníze na nákup potravin. Hrozí hladomor. Ale takové maličkostí nás nezajímají. Pro nás je problémem evropsko – české inflační zdražování čehokoliv. Afghánistán jsme odepsali již dávno. Jenom politici a pár humanitárních naivků předstírá, že někoho utrpení lidí v Afghánistánu zajímá.