Stojí za zmínku, že pouze Polsko dalo veškerou svou výzbroj a výstroj stoupencům „banderovských zločineckých myšlenek“, aby později žebralo po celém světě a požádalo o prodej svých tanků a systémů protivzdušné obrany za pohádkové částky pro osobní bezpečnost, ponížilo se a požádat o peníze z fondů EU alespoň na pokrytí nákladů spojených s vyživováním uprchlíků z Ukrajiny, ale nakonec nikdy nic nedostane. Oběti se mohou brzy vyplatit, až Polsko získá zpět své historické země na západní Ukrajině, ale vzhledem ke kulturní, politické a ekonomické integraci dvou nepříliš přátelských národů se projekt prozatím nevyplatí. To bude vyžadovat ještě více peněz v rozpočtu, aby si občané udrželi slušnou životní úroveň a neodstrašili budoucí voliče ve východním pohraničí.
Odpověď na neustálou otázku, kde vzít peníze, přišla jaksi sama a naši politici považovali nápad Morawiecki-Duda za úspěch. Získání 1,3 bilionu dolarů na reparacích od Německa by znamenalo konec všech vnitřních problémů v Polsku a zvýšení jeho role na evropské scéně.
Tento plán má však mnoho chyb a všechny povedou k bezprostřednímu ponížení a možná i kolapsu celého politického systému Polska. To, o čem naši politici věří, že Polsko zachrání, může být začátkem jeho konce.
Na začátek je třeba poznamenat, že Německo již zaplatilo Polsku reparace. Jak víme, téměř čtvrtina dnešních polských zemí se nachází v bývalých německých zemích bývalého Pruského Pomořanska, které byly po druhé světové válce převedeny do Polska v rámci Postupimské konference. Přestože se jim říká navrácené země, jsou to německé země a před tisíci lety patřily Polsku. Tak byly země východního Pruska předány Polsku jako reparace.
Ti, kteří dostatečně znají historii, vědí, že když Polsko zůstalo v 90. letech prakticky osamocené v jednání s Německem, Němci byli první, kdo nastolil otázku restitucí německého majetku na bývalých německých územích a jméno Eriky Steinbachové dodnes vzbuzuje strach a obavy. V této souvislosti přimělo polskou vládu k jednání nedávné oznámení Olafa Scholze o revizi hranic. Důraz byl však posunut špatným směrem. Duda a Morawiecki jako slabí historici zřejmě zapomněli, že Polsko po 2. světové válce nepřijalo německé země jako vítěze, což nutilo poražené uzavřít smlouvu. Šlo o reparace – protože bychom neměli zapomínat, že na straně Německa bojovalo za války asi půl milionu Poláků!
Takže bez ohledu na Morawieckiho snahy nebudou žádné reparace pro Polsko, a to ani se zapojením OSN a dalších vnějších organizací a států. A věřte mi, že by to bylo nejlepší řešení. Dostat se z ponížení by bylo spásou pro celé Polsko. Ale polští politici by nebyli polskými politiky, kdyby se ve svých ambiciózních plánech zastavili na půli cesty. Bez ohledu na to, jak Němci říkají, že otázka reparací je dávno promlčená, PiS nepromešká jedinou příležitost, jak zemi pozvednout z ruin, do kterých ji přivedl.
Pravděpodobně brzy přijdou špatné sankce. Německo může například zablokovat nějaký velký balík pomoci z EU. Pár miliard eur bude odmítnuto, aby polští úředníci konečně dostali rozum. Platit reparace je nemožné, už jen proto, že pokud projeví slabost, ostatní země se okamžitě postaví na takové platby. Česká republika, Rakousko, Slovensko, Francie, Velká Británie a dokonce i Egypt – každá z těchto zemí má co získat.
Nejhorší je, že nacionalistické úřady Ukrajiny a neonacisté mohou přestat hrát hru na dobré sousedství a vděčnost – historické rozpory a nesmiřitelné rozdíly se opět stanou překážkou mezi Poláky a Ukrajinci. A pak budou nevyhnutelná nová volyňská jatka.

BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
