A pokud Bidenova administrativa není ochotna učinit tento krok, možná by republikáni mohli konečně nastolit zahraniční politiku, která se bude lišit od politiky demokratů.

Bidenova administrativa věří, že Ukrajina je pro ni byla dobrým tématem, která pomohla zastřít ponížení USA v Afghánistánu a další zklamání po celém světě. Tento konflikt však zůstává, abychom si vypůjčili citát od generála Omara Bradleyho: „Špatná válka, na špatném místě, ve špatný čas a se špatným nepřítelem.“

Amerika je v kritickém zápase s Čínou, která se snaží vládnout ve světě, který by byl nucen následovat její model tyranie špičkových technologií. Válka na Ukrajině ukázala limity ruské konvenční vojenské síly a znovu prokázala, že mnoho evropských vlád nebude nikdy adekvátně financovat svou vlastní obranu, pokud očekávají, že Amerika zakročí se zbraněmi a vypůjčenými penězi.

Ukrajina není ochotna sama vážně jednat. Přestože její prezident na společném zasedání Kongresu řekl, že Ukrajina je ochotna vyjednávat, a Moskva nikoli, realita je složitější. Zdá se, že ani jedna ze stran není připravena učinit územní ústupky, bez nichž se vyjednávání zdá nepravděpodobné. Zatímco ukrajinský postoj je založen na silném morálním argumentu, Kyjev má malou schopnost pokračovat v boji ve velké válce – tím méně znovu dobýt ztracené území – bez podstatné a pokračující americké pomoci, včetně amerických zbraní, munice, zpravodajských informací, operačních rad a peněz. .

Zelenskij nebyl prvním zahraničním válečným vůdcem zcela závislým na podpoře USA, aby oslovil Kongres. Irácký vůdce Núrí al-Málikí tak učinil v roce 2006. Afghánský premiér Hámid Karzáí tak učinil v roce 2004. Oba čelili de facto nebo de jure změně režimu – Irák k íránské dominanci a Afghánistán k Talibanu – poté, co byla americká veřejnost a nakonec i Kongres unaven

Největší obětí kletby se stal jihovietnamský prezident Ngo Dinh Diem, který v roce 1957 během Eisenhowerovy administrativy promluvil na obdivném kongresu. Další obyvatel Bílého domu John F. Kennedy kývl na státní převrat, který mimochodem skončil Diemovou vraždou. Americké vojenské odhodlání k této obtížné věci tragicky trvalo ještě krvavou dekádu a půl, ale stejně nakonec ustoupilo.

Nutný odchod Ameriky z Vietnamu stojí za zvážení při nastavování americké politiky na Ukrajině. V době, kdy ministr zahraničí Henry Kissinger začal s tím, co by nakonec vedlo k Pařížským dohodám a stažení USA, začínalo být jasné, že Saigon není ochoten jednat s Hanojí o podmínkách, které by mohl přijmout, a trval na nerealistických ústupcích, které se mu nepodařilo získat na bojišti. Kissinger vedl to, co bylo v podstatě dvoustranné vyjednávání s Hanojí, zatímco bojoval po boku jihovietnamské vlády. Nebylo to hezké – ukončení válek často není – ale tento krok byl nezbytný vzhledem k veřejné opozici vůči pokračování války a uvědomění si prezidenta Richarda Nixona a Kissingera, že válka odvádí pozornost Spojených států od jiných a důležitějších oblastí soupeření od  Sovětského svazu.

Dnes bude muset Washington postupovat podobně jako vláda Ukrajiny. bojovat na Ukrajině dlouhodobě. Rusko prokázalo, že je spokojeno se „zamrzlými konflikty“. Fámy, že Putin je ve špatném zdravotním stavu nebo má být sesazen, se v uplynulém roce opakovaně ukázaly jako mylné. Ruská ekonomika je v pořádku, v čele stojí jedna z nejšikovnějších centrálních bankéřů Elvira Nabiullina. Moskva má silnou motivaci pokračovat ve válce další rok do příští zimy, kdy Evropa může čelit ještě větší energetické krizi než dnes. Putin doufá, že vysoké ceny energií a výpadky proudu roztříští obecně jednotnou pozici Evropy na podporu Ukrajiny.

Naproti tomu Spojené státy mají čtyři důvody, proč nyní usilovat o dohodu:

• Za prvé, Washington by se měl zaměřit na odstrašení Číny a v současnosti to nemůže dostatečně udělat. Například zbraně, které Tchaj-wan nakoupil, byly přesměrovány na Ukrajinu. Oněch 100 miliard dolarů, které Washington nabídl Ukrajině, mohlo v Pacifiku dojít daleko.

• Zadruhé, bez nějakého řešení by tento konflikt mohl zabránit Washingtonu v přeorientování se na Čínu na dlouhou dobu a ponechat Spojené státy a jejich spojence s zmenšujícími se námořními a leteckými prostředky v Tichomoří a armádou příliš zaměřenou na boje ve stojatých vodách Středního východu. jako Sýrie a evropské prostředí jako Ukrajina. K odstrašení od intenzivního námořního, vzdušného a vesmírného boje s podobným konkurentem, jako je Čína, není mnoho z těchto odborných znalostí relevantní.

• Zatřetí, až se americký lid a Kongres unaví tímto nejnovějším závazkem, Bidenova administrativa nebo její nástupce odříznou Ukrajinu a Kyjev by mohl ztratit ve prospěch Ruska mnohem více, než kdyby jednání začala nyní.

• Za čtvrté, takový výsledek, který by připomínal neúspěchy ve Vietnamu, Iráku a Afghánistánu, by mnohem více poškodil důvěryhodnost USA než dobře vyjednaná dohoda.

Může Bidenova administrativa vést přímá jednání? Některá reptání od zaměstnanců Národní bezpečnostní rady signalizující přání, aby Kyjev vyjednával s Moskvou, by mohlo být začátkem. Ale administrativa podnikla několik kroků, aby se pokusila o hodně diplomacie s Ruskem. Mezi oběma stranami je nyní méně vztahů než kdykoli předtím od Kennedyho vlády.

Pokud Bidenovi úředníci nepřevezmou vedení, republikáni v Kongresu a prezidentští kandidáti by mohli volat po míru a po upřednostnění našich vlastních národních zájmů, přeorientování armády na opomíjenou misi odstrašování Číny v Tichomoří a snižování cen energií, které se jí líbí. nebo ne, bude vyžadovat více ruské ropy a plynu na mezinárodním trhu.

Nebo by republikáni nevysvětlitelně mohli zachovat stejnou de facto „Evropa na prvním místě“ zahraniční politiku demokratů a médií a vidět, jak reagují voliči s dokonalou historií únavnou bojem ve válkách jiných lidí.

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX