Svátek má: Vanda

Komentáře

Stanislav Křeček

veřejný ochránce práv

Jiné výročí

O realistickém míru, který by zachránil lidské životy, vytvořil podmínky pro další jednání a pro vliv svobodného světa na budoucí změnu třeba aktuálně těžko přijatelných podmínek nechceme jednat s válečným zločincem Putinem

Ale s válečným zločincem Miloševičem, odsouzeném později v Haagu, jsme přece před několika lety, ohledně míru v bývalé Jugoslávii úspěšně jednali. Mír vždy stojí za to….

Zdá se, že letošní oslavy výročí ukončení druhé světové války a osvobození naší země od nacistického režimu bude jiné než na co jsme si zvykli v uplynulých letech. Bez ruských a natož sovětských vlajek a hymen. Podle ministryně obrany by to vyvolávalo zbytečné emoce. Je to asi pravda: veřejný prostor je zaplněn oboustranně šovinistickými projevy a přidávat další opravdu není nutné. Nicméně některé skutečnosti je užitečné si i dnes připomenout.

V r. 1945 mělo Německo a jeho spojenci za sebou nejen prohranou válku, ale miliony mrtvých, koncentrační tábory, gestapo, holokaust a obecně bylo - alespoň mezi obyčejnými lidmi – sdíleno přesvědčení o nezbytnosti jeho odpovědnosti za nevyprovokovanou agresi proti sousedním státům, ale obecně za vše co Evropa a celý svět v uplynulých letech musely prožívat. Dobře si na to pamatuji: hovořilo se nejen o zdecimování státu, jeho naprostém odzbrojení, ale i o tom že „německo“ –důsledně psáno s malým písmenem- již nikdy nebude přijato mezi slušné státy, nebo dokonce do nějakých mezinárodních organizací. Proběhly sice odsuny (dnes nazývané „vyhnání“) a mnohé soudní procesy s nacistickými válečnými zločinci, ale mnoho jich uniklo potrestání za pomoci církví a západních i východních nejrůznějších tajných služeb. A za čtyři roky jsme tu měli dva německé státy. Ideologie zvítězila nad spravedlností. Zklamání z tohoto vývoje nás provázely desítky dalších let…

Konrád Adenauer, který se postavil do čela té „svobodnější“ části tehdejšího Německa, totiž území tvořeného okupačními zónami USA, Velké Británie a Francie měl nelehkou volbu. Mohl trvat na zcela nereálném požadavku na vytvoření státu na celém území předválečného Německa, ale dal přednost realistickému řešení : vzal na vědomí, že východní část německého státu ( okupační zóna Sovětského svazu) je jaksi „okupována nepřítelem“ a vytvořil svobodný a demokratický německý stát – Spolkovou republiku Německo - tam, kde to po zničující válce bylo množné. Doufal v budoucí sjednocení Německa v lepších časech a ten čas mu dal zapravdu… Jistě to vše bylo daleko složitější, v té době hrály svoji roly i mezinárodní okolnosti, jakými byly rozpad protihitlerovské koalice a hrozba nového válečného střetnutí mezi bývalými protinacistickými spojenci, ale příklad rozumného uvažování nad reálnými možnostmi zde zůstává.

V těchto souvislostech máme přiklad i z našich dějin: slyším nyní že vývoj na Ukrajině, příklad ukrajinských bojovníků, zodpovídá i jednu z osudových otázek našich dějin: v r. 1938 jsme se prý měli bránit a neustupovat mnichovským požadavkům. Nechci posuzovat morální rozměr tohoto problému- jeho vliv na duši národa - ale bezpečně vím, že realistické uvažování presidenta E. Beneše, který věděl, že nadcházející válka vše změní, zabránilo tomu aby, se naše města v té době začala podobat těm dnešním ukrajinským. O lidských životech nemluvě…



Slyším-li kolem sebe stejná slova o Rusku, jaké jsem před lety slýchával o Německu obávám se, že ať již dnešní válka dopade jakkoliv jinak než zničením celého světa v pekle jaderného konfliktu nelze se neptat: nezvítězí tentokráte ekonomika nad čímkoliv co si dnes mnozí představují? Nevystřídá dnešní oprávněné rozhořčení nad agresorem zklamání z realit současného světa, z ekonomických skutečností, které budou budoucí svět formulovat stejně jako ty ideologické, které určily poválečné uspořádání světa před 77 lety ?

O realistickém míru, který by zachránil lidské životy, vytvořil podmínky pro další jednání a pro vliv svobodného světa na budoucí změnu třeba aktuálně těžko přijatelných podmínek nechceme jednat s válečným zločincem Putinem. Ale s válečným zločincem Miloševičem, odsouzeném později v Haagu, jsme přece před několika lety, ohledně míru v bývalé Jugoslávii úspěšně jednali. Mír vždy stojí za to….

Stanislav Křeček

Zopakujeme Švédsko?

Zopakujeme Švédsko?

Stanislav Křeček 

22. září 2022
Vláda má ve svém programovém prohlášení závazek chránit „zranitelné občany“, ale mnozí z těch, kteří na semináři vystupovali, si nebyli jisti tím, kteří občané tuto ochranu potřebují…

Jiné výročí

Jiné výročí

Stanislav Křeček 

8. května 2022
O realistickém míru, který by zachránil lidské životy, vytvořil podmínky pro další jednání a pro vliv svobodného světa na budoucí změnu třeba aktuálně těžko přijatelných podmínek nechceme jednat s válečným zločincem Putinem

Nájem bytů, předvídatelnost a diskriminace

Nájem bytů, předvídatelnost a diskriminace

Stanislav Křeček 

20. května 2015
O tom, že důsledky právních předpisů a rozhodnutí, by měly být předvídatelné, nebude asi sporu.

Memento Cibulka?

Memento Cibulka?

Stanislav Křeček 

9. května 2015
V hlomozu aktuálních událostí - oslavy osvobození, nebo co to bylo, jmenování nebo nejmenováni profesorů – téměř unikl pozornosti další projev již infekčního problému, který má tentokráte jméno Cibulka.

Odmítněme státní výklad rodinného práva!

Odmítněme státní výklad rodinného práva!

Stanislav Křeček 

28. března 2015
Jedním z témat, které v uplynulých týdnech a měsících oživovaly naši mediální i veřejnou scénu, byla kauza dětí Michalákových.

Jiný Listopad

Jiný Listopad

Stanislav Křeček 

11. listopadu 2014
Ve své brněnské kanceláři mám pověšenu fotografii pořízenou někdy koncem listopadu nebo na začátku prosince 1989 v sídle tehdejší Československé strany socialistické na pražském Náměstí Republiky.

Nejčtenější

Souhlasíte s tvrzením premiéra Fialy, že jsme ve válce?

Ano
transparent.gif transparent.gif
34%
Ne
transparent.gif transparent.gif
66%